Přestože Československo nikdy nedisponovalo klasickým válečným námořnictvem, do jeho vojenských dějin se zapsala jediná skutečná námořní bitva, kterou svedli českoslovenští legionáři během občanské války v Rusku. Odehrála se v létě roku 1918 na jezeře Bajkal a československé legie zvítězily.
Klíčovou roli v tomto střetnutí sehrál kolesový parník Sibirjak, který se stal nejznámější „válečnou lodí“ československé historie.
Československé legie: Vznik námořního oddílu
Námořní oddíl československých legií vznikl v roce 1918 ve Vladivostoku, kde se legionáři ocitli při svém přesunu po Transsibiřské magistrále. V průběhu bojů proti bolševickým jednotkám obsadili legionáři několik důležitých přístavů a lodních zařízení na Bajkalu a řece Angaře.
Do jejich rukou se tak dostala skupina kolesových parníků, mezi nimi byl právě Sibirjak a další lodě jako Burjat, Feodosia, Tovaryšč a Tarzan. Navíc získaly legie ještě několik vlečných prámů. Parník Sibirjak získala jednotka vedená praporčíkem Václavem Podhorou v Nikolajevském závodě na řece Angara.
Improvizovaná výzbroj legionářských lodí
Získaná plavidla nebyla původně určena k boji. Legionáři je proto improvizovaně vyzbrojili dostupnou polní výzbrojí. Na palubách se objevily lehké kanóny ráže 76 mm vz. 1902 a polní houfnice ráže 122 mm vz. 1910 systému Krupp. Primárním úkolem lodí zůstával transport vojska a materiálu, nicméně situace na Bajkalu je brzy přivedla do přímého bojového nasazení.
Bolševická vláda nad Bajkalem
V létě 1918 ovládaly hladinu Bajkalského jezera bolševické síly, které zde disponovaly početně i technicky silnější flotilou. Ta zahrnovala ozbrojené ledoborce Bajkal a Angara, parníky Krug, Michail, Vlna a Krugobajkalec. Na rozdíl od legionářských kolesových parníků šlo většinou o lodě poháněné lodním šroubem, vhodnější pro otevřenou hladinu jezera.
Útok na Mysovou a zničení ledoborce Bajkal
Dne 15. srpna 1918 vyplula legionářská flotila z přístavu Listvjanka a následující den kolem poledne dorazila k přístavu Mysová. Bolševici mylně předpokládali, že připlouvající lodě vezou zásoby, což umožnilo legionářům přiblížit se na účinný dostřel.
Flotila, složená z parníků Sibirjak a Feodosia s vlečenými prámy, zahájila palbu. Rozhodující moment přišel v okamžiku, když legionář Kolín z paluby Sibirjaku zasáhl palivovou nádrž ledoborce Bajkal. Následný výbuch loď zachvátil plameny a její posádka byla nucena plavidlo opustit. Dělostřelci Kejla a Procházka mezitím zasáhli parník Krugobajkalec, který byl poškozen, avšak nepotopen. Po zničení ledoborce pokračovala legionářská palba proti nádraží s odstavenými vlaky, skladištím nafty a přístavní infrastruktuře.
Zasažené objekty začaly hořet a bolševické jednotky v síle přibližně 2 000 mužů se v chaosu stáhly z prostoru Mysové. Po zhruba půlhodině ostřelování dorazil do oblasti bolševický obrněný vlak, což legionáře přimělo k ústupu. Cíl operace, tedy vyřazení ledoborce Bajkal, byl splněn, a další boj by znamenal zbytečné riziko.
Kapitulace ledoborce Angara
Na zpáteční cestě se legionáři setkali i s druhým bolševickým ledoborcem Angara, který se však přímému střetu vyhnul. O několik dní později se Angara v přístavu Listvjanka československým legiím vzdala bez boje. Tím skončilo jediné „námořní střetnutí“ v dějinách československých ozbrojených sil.
Zdroj: 3 Seas Europe, Czech Centre Museum Houston
Autor/Licence fotografie: Zničený bolševický ledoborec Bajkal, By Unknown author – BONNAUD, R.. K vítězné svobodě 1914-1918-1928: [album fotografií z dějin zahraničního i domácího odboje československého]. V Praze: Péčí a nákladem Památníku Odboje, 1928, p. 1. Online: https://digitalnistudovna.army.cz/uuid/uuid:8a69f2a3-44e9-11eb-b251-001b63bd97ba, Public Domain